Pohádka o soustředění 1.část

4. září 2009 v 19:33 | Haru Yoshioko |  Povídky
Povím Vám pohádku o soustředění s aerobikem... Poslouchejte, není to žádný horor... Bylo to tam moc příjemné.... Opravdu to nebude horor, nebojte se... A je to podle pravdy...

Jeli jsme natěšené a nic netušící. Byl horký letní den, trenérka Lenka nás přivítala nadšená. Já jsem si jako trubka nesla step, který byl tak pro malou Petrušku a Berču. Pak jsem se pozdravila s Alčou. Naše upřímné obětí znamenalo radost z toho, že jsme tady spolu. "Mám takovou radost," vyřkly jsme obě najednou. Pak jsem se pozdravila s Bárou. "Hey more, zdar a mír s tebou," lehce jsem do ní strčila, přičemž jsme se začaly smát. Pak jsem pozdravila i Andreu, která byla na aerobiku úplně nová. Tak to jsme my-pokoj číslo 105, Worlds Cats.
Nenapadlo nás, že už ten první den bude namáhavý. Teda aspoň ne tolik. Posilovaly jsme ve třiceti stupňovém vedru, a ani nám nedávaly pauzu na odpočinek!!! Pak jsme dělaly kondiční testy, a kdo neudělal 200 kiků a džeků za minutu, dělal to celé znova!!! A kdo neudělal přes 100 kliků a lehů-sedů také jen do minuty, musel jich udělat 500!!! Potom jsme běhaly 1000. Ano, místo 60 jsme běhaly celý jeden kilometr. Nejhorší na tom bylo, že tam byla kopcovitá krajina, takže jsme běhaly do kopce! A měly jsme na to jen půl hodiny, takže kdo to neuběhl... víte co, ne? Později jsme běhaly hodinu kolem jednoho hřiště, bez pauzy a nesměly jsme ani jít. Prostě bez zastávky, a za tu hoďku uběhnout aspoň 100 koleček. Ale to nejhorší nás teprve čekalo: "Toto budete dělat každý den." Všichni oči vyvalené. Odněkud se ozvalo: "Ale Leni...!", odněkud zase: "Ráďo, to přece nemůžeš!" "To neni fér. Minulej rok jsme to dělali jen na začátku a na konci," urazila se Alča. Ale nebyla jediná. Všechny jsme se urazily. "Pojďme na večeři," řekla Lenka, a měla radost z toho, jak nás pomučila.
"Odmítám to jíst. Chci langoš!" praštila jsem pěstí do stolu. K večeři bylo zelené kuřecí stehno, které bylo ještě k tomu s peřím a bylo tak malé, že by to nestačilo ani mravencům. "To radši umřeme hlady," přidaly se i ostatní. Najednou vyšel kuchař-mimochodem, byl to Číňan-a začal nás mlátit vařečkou. Zděšeně a se sprostými nadávkami-za které jsme dělaly dalších 100 kliků-jsme odběhly na pokoj. Narvali se k nám všichni. U dveří byla vycpaný sova, a všichni měly takovou předtuchu, že je živá, tak se na ní snažily nedívat. "Ta sova je hnusná," řekla Domča vždy, když nám šla a pak zas odešla. Postupem času to od ní pochytily všechny. "Ale ta sova je fakt hnusná."
Konečně klid. Ten nastal večer. Udělaly jsme si cedulky se jmény pokojů-my jsme byly Worlds Cats-, a musely jsme je podepsat každá svou krví. Ale když se šlo spát, měly jsme jistotu, že se nám nic strašného stát nemůže. Pokoje byly slušné, postele sice rozvrzané, ale šlo to. Spát se dá na všem, když jste přes den makaly jak v dole, možná že i víc... Ale přesto jsme byly do jedné vzhůru a řašily, co uděláme s Kanadskou nocí. "Dneska jí neudělaj', neni tu Majda." "Jasně, až Madla přijede, bude velitelka ona. Minule to byla Klára se Svatkou, ale ty už chodit nebudou. Udělá to Madla." "No jasně, ale Kanadská noc je moc ohraná... Vlastně... Oni všichni ví, že se na ní chystaj', takže budou v noci hlídat. To by je načapaly." "Tím pádem musí dělat ne Kanadskou noc, ale normální vtípky jakejkoliv jinej den. Počítaj' s tim, že s tim nebudem počítat." Takhle jsme se dohadovaly docela dlouho, až pak šla Bára na záchod. Ale jak rozsvítila, čekal nás další šok-za ten de už několikátý. Po stěnách lezlo hafo pavouků a v rozích byly chuchvalce komárů. Okamžitě jsme se rozutekly za Lenkou. "LENI!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! MÁME V POKOJI MILIARDU KOMÁRŮ A PO STĚNÁCH MÁME NĚKOLIK STOVEK PAVOUKŮ!!!" rozkřikly jsme se. Pak jsme si ale uvědomily, že Lenka a Radka v pokoji žádnou takovou havěť nemají. Ale přesto jsme doufaly, že je Lenka vyžene, protože ta se takových tvorů nebála. Ale ona nám místo toho začala příšerně nadávat, a vyhodila nás z jejího pokoje. Takže jsme měly možnosti-buď spát v pokoji s tím vším hnusem, a nebo spát venku, nebo na chodbě s vycpanými zvířaty. Do ostatních pokojů jsme nemohly, protože tam měly havěť stejně jako my. Co myslíte, jak jsme se rozhodly?
*
*
*
...TO BE CONTINUED...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terka-kun Terka-kun | Web | 5. září 2009 v 14:07 | Reagovat

Ahoj design je hotov!
Na e-mail : Tewezkaa@centrum.cz mi napiš tvé heslo a přihlašovací jméno ano? Neboj nezneužívám blogy nejsem taková kráva jako ostatní ;) Snad se ti bude líbit :) jen mi pošli to heslo ano? papa :)

2 Bou-chan Bou-chan | Web | 5. září 2009 v 19:50 | Reagovat

xDxD Hezká pohádka!

3 Terka-kun Terka-kun | Web | 6. září 2009 v 21:12 | Reagovat

Tak jsem ráda že se líbí :)
Ale až budeš chtít zase design tak víš kam napsat ;)
Papa :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama