Pohádka o soustředění 2.část

17. září 2009 v 18:51 | Haru Yoshioko |  Povídky
A je tu druhá část této hezké pohádky. Bude to příjemné, uklidňující....

Jak myslíte, že jsme se rozhodly? Kde budeme spát?





"Zzzzzzzzzzzzima....." pošeptala Alča. Nebyla jediná, komu byla kosa. VŠEM byla. Okolnosti nás přinutily spát VENKU. Nehledě na to, že přes den bylo 40 stupňů, teď teplota klesla. Krutě klesla až ke dvoum stupňům. Byla sice jedna v noci, ale všichni už tušily, že neusnou. A pokud ano, už se neproberou. I když to byb bylo možná lepší. Ale každá z nás by se klidně vsadila, že kdyby nás Lenka našla mrtvé, snažila by se nás oživit a třásla by s náma tak dlouho, dokud by jí nedošlo, že nás ještě dorazila. Nakonec se ale skoro každé z nás podařilo tak v ty tři ráno usnout.
"VSTÁVAT!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!" rozkřikl se Lenčin hlas. Každá z nás okamžitě otevřela oči, vyskočila a postavila se do pozoru. Všude byla ještě tma, ale začalo se oteplovat. "Jdeme na trénink," zavelela, a my jen vykuleně stály. "Ale Leni, vždyť jsou teprve čtyři," podívala se Mirka na mobil. Ale Radka, naše dalo by se říct "ošetřovatelka" jí ho vytrhla z ruky a hodila s ním o stěnu. "R....Ráďo?!" začal se někdo odvážný z davu, "N..nepřehnalas to?" Radka na ní hodila smrtící pohled, a pak prohodila: "Vezmu si je na protahovačku, ano?" Lenka jí to odkývala, a tak začaly další muka.
"299... 300... Madlo!!!! Dělej to pořádně!!!" "Nesnášim kliky," šeptla Bára. "Nekecat!!! Nebo každá dostanete ještě sto!!!" Všechny jsme nesouhlasně zavrčely, ale poslušně jsme dělaly dál a neopovážily jsme se ani nic říct, ani padnout únavou. Za nějakou tu dobu jsme měly pauzu. "Jelkož to trvalo dlouho, tak vám těch dalších 500 odpustím, ale zejtra čekejte, že si to dáme znovu," informovala nás Ráďa. Myslely jsme, že je to nejhorší ze dne za náma, ale přišly další muka-Lenčin trénink. Celé dvě hodiny jsme posilovaly ruce, nohy, břicha a ostatní části těla, o kterých jsme si myslely, že je už nemáme. Kvůli tomu se oběd posunul tak na třetí hodinu. Opět byl strašný pařák, ale stal se zázrak- Lenka nám nechala delší polední klid, a dovolila nám jít do bazénu se zchladit. Nadšeně jsme do něj skočily všechny naráz, a kupodivu jsme se taky všechny vynořily. V bazénu byl mega pavouk, ale nebyl sám-bylo tam toho víc, mnohem víc. Navíc mohla mít ta voda tak 15 stupňů, víc ne. Okamžitě jsme zmrzly a vylezly ven.
Po celý týden se vše zhoršovalo.... ale některé z nás se zlepšovaly. Já jsem mezi nima nebyla. Naopak na stepech mi to šlo ukrutně dobře-a to dokonce i když mě vše bolelo. Nakonec jsme sestavu zvládly celou, a spokojeně vypadly z toho příšerného hotelu. "Příští rok sem jedeme znova," slyšela jsem, jak řekla Radka. "Mějte se!!! A za týden se uvidíme!!!! *A jestli někomu prásknete, jak jste dřely, podám si vás!*" Toto bylo Lenčino rozloučení. "Konečně klid..." oddycla jsem si, ale rodiče na to: "A teď už tě čeká škola!!!"

Konec druhé části. Připravuji ještě třetí a čtvrtou. Je to zvláštní, když teď soustředko zkončilo, co? Uvidíte..... Dozvíte se, o čem ty další díly budou...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terkalina ♥ your PsYCho SB x) ♥ Terkalina ♥ your PsYCho SB x) ♥ | Web | 17. září 2009 v 20:16 | Reagovat

wow to bude překvapení xDD No... Měli ste se tam ^^

2 Bou-chan Bou-chan | Web | 17. září 2009 v 21:04 | Reagovat

xD Viď... tam byla dřina... to ses trefila!

3 Terkalina ♥ your PsYCho SB x) ♥ Terkalina ♥ your PsYCho SB x) ♥ | Web | 24. září 2009 v 20:36 | Reagovat

Hoj sb... xD až se zas dostaneš na comp pls koukni ke mě mam tam oznamko...:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama